O nové verzi systému RDS, označované jako RDS2, jsme informovali už před šesti lety, kdy se celá věc nacházela spíše ve stádiu prvotního nápadu. Od té doby se leccos změnilo a dopracovalo, a RDS2 je nyní již oficiálním standardem. V České republice proběhl první test systému RDS2, konkrétně přenos souboru s grafickým logem stanice.

Ukázka vysílání a příjmu grafického loga proběhla v pondělí 9. prosince 2019. Samotný přenos dokumentuje následující video:

Video demonstruje možné budoucí využití systému RDS2. Grafické logo stanice je vysíláno na samostatné subnosné (označena jako "Stream 1"), odděleně od klasického RDS. Nejprve je logo nahráno do kodéru RDS prostřednictvím jeho ovládacího softwaru Magic RDS 4. Signál z kodéru RDS je ve vysílači smíchán se stereo multiplexem. Příjem je realizován FM tunerem s výstupem MPX. Demodulaci a dekódování dat obstarává volně šiřitelný software RDS Spy ve verzi 1.04. Pro přenos souboru je použit protokol RPP, který zajišťuje relativně rychlý přenos, ovšem při horším příjmu úplně selhává. V reálném provozu se proto uvažuje o použití novějšího protokolu RFT, některé jeho technické detaily jsou ale stále předmětem diskuze.

Z ukázky si lze kromě jiného udělat představu o časové náročnosti přenosu, tedy jak dlouho trvá, než přijímač obdrží celý soubor. Při tom je třeba vzít v úvahu, že v reálných podmínkách může být délka souboru několikanásobná, a vzhledem k nahodilým chybám při příjmu obvykle též naroste doba trvání přenosu kvůli čekání na opakované odvysílání chybně přijatých bloků.

Zvýšením počtu nosných ze dvou na tři nebo čtyři se dá dosáhnout podstatného navýšení přenosové rychlosti. Ale je to skutečně pravda? Odpověď je: jak kde. Navýšení přenosové rychlosti je na úkor dosahu, protože úrovně jednotlivých nosných je nutné odpovídajícím způsobem snížit. Jinými slovy, zvýší se přenosová rychlost při perfektním příjmu, zatímco v okrajových oblastech pokrytí se možnost příjmu naopak zcela vyloučí:

Pokud se chcete dozvědět více o systému RDS2, psali jsme o něm tady a tady.