Nebudeme se zde podrobně zabývat teorií funkce antén, kterou případný zájemce najde v odborné literatuře. Některé základy je však dobré znát.

Hned ze začátku můžeme podle použití rozdělit antény na přijímací a vysílací. Velký rozdíl mezi nimi ovšem není. Pokud popisujeme vlastnosti nějaké antény pro příjem, má většinou naprosto stejné vlastnosti i pro vysílání, protože mezi obojím není v principu velký rozdíl. Toto tvrzení neplatí např. pro feritové antény nebo pro vysílání velkým výkonem v kilowattech.

Vedení, které slouží k přenosu energie od vysílače k anténě (např. koaxiální kabel), se nazývá napáječ, a to i v případě, že anténa slouží k příjmu.

Pečlivý výběr a umístění antény jsou velice důležité. Dobrá anténa je lepší než vysoký výkon vysílače.

Anténa může být charakterizována několika parametry:

Je nutné brát v úvahu, jestli je daná anténa elektricky symetrická nebo nesymetrická. Podle toho se případně použije přizpůsobení k napáječi. Při nedodržení tohoto pravidla dojde k deformaci vyzařovacího diagramu antény, ke změně její impedance a k vyzařování napáječe, což má za následek řadu dalších problémů.

Pro umístění antény platí několik pravidel:

• Anténa musí mít výhled do okolí, proto musí být umístěna co nejvýše. Platí pravidlo, že výška antény určuje, jak daleko se signál dostane a výkon vysílače určuje, jak silný tam ten signál bude.
• Nejlepší je použití kruhové polarizace, to ale přináší velké komplikace. Takže se většinou používá polarizace svislá. Má několik výhod jako menší útlum při povrchu země, stavba antény je jednodušší a zabírá méně místa do šířky. U svisle polarizované antény není problém dosáhnout kruhového vyzařovacího diagramu při dobrém zisku.
• V okolí antény by neměly být kovové předměty polarizované stejně jako anténa.

Blíže se všem těmto problémům věnují návody na konkrétní antény.